Procházím-li některými čtvrtěmi některých měst, jímá mě závrať z přemíry barevnosti, která se na mne hrne ze všech stran. Staré domy se „skvějí“ v nových barvách členěných do směle tvarovaných ploch a kompozicí. Každý dům je jiný, oranžová střídá zelenou, následována žlutou, opět oranžovou a nakonec modrou. A hned vedle se barevný rej opakuje, tentokrát v trochu jiném pořadí. Každý dům má svého autora a každý dům dle přání svých obyvatel chce být jiný; čím víc, tím sytější barvy jsou použity.

Navrhnout novou barevnou fasádu původně šedivého domu není jednoduchá záležitost. Návrh by měl být vypracován s pokorou. Především je potřeba vysledovat architektonické zákonitosti členění fasády, najít možné stopy původního barevného řešení, pochopit tektoniku kladení jednotlivých architektonických článků fasády. Teprve pak se rozhodnout a postupně určovat barevnost jednotlivých částí. Barevná rekonstrukce historických fasád je jedno veliké dobrodružství, které přináší krásné výsledky. Zcela jiný je tento úkol, máme-li navrhnout novou barevnou fasádu panelového obytného domu, zkrátka PANELÁKU.

Fasáda osmipodlažního panelového domu je úžasné malířské plátno, které je jen zdánlivě prázdné. Namalovat na něj cokoliv, tak, jak to můžeme často vidět, není dobré řešení. I zdánlivě beztvará a bezvýrazná fasáda má své skryté zákonitosti, které je možné objevit.  Můžeme rozeznat osy souměrnosti v kompozici fasády. Část fasády nižších podlažích je dobře viditelná a měla by být řešena pro blízký pohled chodců bohatějším způsobem.  Fasáda ve  vyšších podlaží může být jednodušší s ohledem na její uplatnění spíše v dálkových pohledech.  Je nevhodné vytvářet na fasádě paneláku nové obrazce a kompozice, které jsou svým tvarem náhodné a s proporcemi domu a jeho členěním nijak nesouvisí. S novým barevným „kabátem“ by dům neměl ztratit svoji důstojnost a původní architektonickou hodnotu. Zatím se častěji setkáváme s pestrými domy, které by mohly být spíše součástí cirkusových areálů.

Najít příčinu tohoto stavu není těžké. Po 40-ti letech bezbarvé šedi, kdy šedá barva byla dokonce předepisována na rodinné domy stavebními úřady a k dispozici bylo prakticky pět barev (žlutá, červená, zelená, hnědá a  modrá v nepěkných špinavých odstínech – pamatujete?) jakoby se lidé stále nemohli nabažit nekonečných možností barev nabízených jejich výrobci. Bohužel mnoha našim městům chybí jednotný pohled na barevná řešení obnovovaných fasád domů a také orgán státní správy, který by fundovaně rozhodoval a  dbal na celkový výraz našich měst.

Zůstávám klidný – životnost nových fasád je maximálně 20 let. Doufám, že nová barevná obnova bude odrážet trendy západoevropské architektury.

Jiří Vrbík